02 Pevnost Asile

12. května 2014 v 22:18 | Paddy |  My Life is Lie

Pevnost Asile


Přistáli někde uprostřed lesa. Všude panavala černočerná tma a strašidelné ticho. Nevypadalo ale, že by to upírovi nějak vadilo. Bez jakéhokoliv vysvětlení vyrazil na jih. Harry měl co dělat, aby mu stačil. Přece jen byl dost vysílený a po přemístění se mu navíc nepříjemně motala hlava.
Po půlhodině námahavé a zdlouhavé cesty se objevili na nějakém palouku. Olaf ho beze slov zarazil a dál upíral oči někam doprostřed té divné loučky.
Najednou jakoby se země otevřela a z jejího nitra začal vyrůstat velký hrad s mnoha věžemi. Za pár vteřin se před nimi tyčila pevnost Asile v plné kráse.
"Ty vole," ujelo Harrymu, protože i když byl obeznámen s tím ,co uvidí, nečekal druhé Bradavice. I když v menším provedení.
"Přesně tak. Vítej doma," ušklíbl se Olaf a popostrčil ho směrem k hlavní bráně, kde na stráži stáli dva kentauři.
"Tohle jsou Altier a Pugnax. Čaute kluci," usmál se Olaf, když k nim došli.
Oba je kývnutím hlavy pozdravili a pustili je dovnitř.
"Nejdřív zajdem za Sidem, ať ví ,že už seš tu. I když jemu nic neujde."
A už si to oba razili nahoru po schodech a všelijakými chodbami. Harry už docela ztratil přehled o tom, kde se právě nacházejí. Cestou viděl hodně zajímavých lidí a tvorů, ale zatím jim nevěnoval příliš pozornost. Na to bude mít času dost.
Po několika minutách konečně dorazili do cíle. Olaf zaklepal na velké dubové dveře.
Hned po vyzvání vešli.
Ocitli se v nevelkém, skromně zařízeném pokoji, který osvětlovala jen slabá záře ohně.
"Poslušně hlásím, jsme zde," zaburácel upír tam hlasitě až Harrymu zalehlo v uších.
"Vím," ozval se z křesla u okna tichý bručivý hlas.
"Jeho mi tu nech a ty můžeš jít."
Olaf spiklenecky na Harryho mrkl a spěšně opustil Sidovu pracovnu.
"Tak tedy, vítej Harry. Jseš pro nás velkou posilou, to si zřejmně uvědomuješ," přivítal ho Sid a konečně vstal a popošel blíž k mladému Potterovi.
Když chabé světlo ozářilo Sidovu tvář, Harry tiše vyjeknul. Přes kouzelníkovu tvář se táhly tři nepěkné jizvy. Muž se jen tiše uchechtl, ale nijak to nekomentoval.
"Ale i ty se máš čemu učit." Harry rozpačitě přikývl a čekal, co z toho vzejde.
"Olaf tě naučí pár užitečných kouzel z černé magie a zasvětí tě do přemisťování. Lupus, další takový ztřeštěnec, tě bude učit zvěromagii. Altier si vezme na starost tvou fyzičku a ukáže ti boj s mečem. Karin tě zasvětí do tajů lektvarů.
A já ti pomohu překonat Nitrobranu a Nitrozpyt. No to by pro začátek stačilo," seznámil ho s plánem a čekal až si to Harry přebere.
Pak zas pokračoval.
"K osobnímu studiu máš k dispozici knihovnu. A samozřejmě začínáš hned zítra. Máš nějaké dotazy?" "Ne pane, je mi to jasné. Budu se o prázdninách učit," ušklíbl se Harry kysele, ale nijak neprotestoval. Zvlášť na zvěromagii byl zvědavý. Vždycky ho to moc lákalo.
"No dobře, takže Dolly tě teď odvede do tvého pokoje," mávl rukou a vedle něho se objevila malá domácí skřítka.
S úsměvěm se jim uklonila a doslova odtáhla Harryho pryč.
Jeho nový pokoj byl velmi prostorný a světlý. Nebylo tady moc nábytku, ale Harry tu měl vše co potřeboval. Pod oknem stál dubový pracovní stůl, vedle široká postel. V druhém rohu pokoje velká skříň a několik poliček. Z pokoje vedly další dveře vedle do malé koupelny. Po tom, co už zažil, si nemohl stěžovat.
"No co, horší než u Dursleyových to tu nebude," řekl si pro sebe.
Převlékl se a šel se pořádně vyspat. Jestliže má zítra začít s výcvikem, bude dobré, když bude odpočatý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama