03 Učení není vždy mučení

4. června 2014 v 14:51 | Paddy |  My Life is Lie

Učení není vždy mučení

Ráno probudila Harryho studená sprcha. Rychle vyskočil na nohy a lapal po dechu.
V křesle se zatím svíjel smíchy Olaf.
"To..to..měl...to...byl... po...pohled pro bohy!!! Ses...ses měl vi...vidět," smál se upír a Harry na něho vrhl vražedný pohled.
Rychle zmizel v koupelně, aby se aspoň částečně zkulturniil. Když po půlhodině vyšel, Olaf se ještě pořád poškleboval.
"Harry, víš co je hřeben? Nic proti, tobě, já jen že bys ho taky mohl někdy použít," ušklíbl se a jemně do Harryho šťouchl.
"No jasně ty chytrej, tak si zkus někdy tohle roští učesat," ušklíbl se Harry a raději se oblékl.
Pak se oba vydali na dlouhou cestu dolů, na snídani.
***
(Harry)
Hnedka jak jsem dojedl, mě Olaf zatáhl za nějakým prej přítelem. Byl o pár centimetrů větší než já, měl blonďaté vlasy a bystré nazelenalé oči.
"Tak tohle je Lupus, můj kámoš," představil mi ho Olaf a pak už zas někam odběhl s tím, že má poradu.
Trochu nejistě jsem se podíval na Lupuse.
"Takže ty seš Harry," konstatoval úplně zbytečně.
"Né svatej Petr. Poslali mě sem, abych dohlédl na podobné cvoky jako je Olaf," ušklíbl jsem s ironicky a k mému překvapení jsem tím rozesmál i mladého "učitele".
"Tak to nebude tak špatný, když dokážeš vtipkovat. Jo eště bych chtěl vědět, jestli náhodou nemáš něco proti vlkodlakům."
"Kámoším s akromutantulí, jednou mě zachránil kentaur, učil mě vlkodlak, semka mě přivedl upír.... vážně si myslíš, že proti takzvaným křížencům něco mám?"
Jen se usmál.
"To je dobře. Já jsem vlkodlak."
"Chceš za to medaili?" zeptal jsem se ho přehnaně nadšeně.
Za chvíli jsme se už oba smáli, jakobychom se znali už roky.
Nakonec jsme se ale přee jenom dostali k základům zvěromagie. Měl jsem štěstí, že jsem o tom párkrát se Siriem mluvil, takže to šlo celkem rychle. Dokonce jsem si už něco zkusil.
Pak jsem hnedka zamířil na
lektvary. Trochu jsem se obával, že to bude stejný jako u Snape, ale brzo jsem zjisitl, že Karin je moc fajnová ženská a dovede člověka zaujmout. Normálka mě lektvary začaly bavit. Jestli tohle někdy Snapeovi řeknu, tak mi neuvěří. Představil jsem si ho a musel jsem se smát. Po lektvarech jsem měl oběd a alou zase do učení.
Nevěřili byste jak blbě se učí přemisťování s plným žaludkem. Olaf ale byl jako učitel neuprosný, takže ještě ten den jsem se dokázal přemístit o dva metry mimo než jsem měl, ale prej i to je úspěch, když mi je teprv šestnáct.
Nakonec mě propustil a já hezky rychle mazal za Altierem. Hned po příchodu mi napařil kliky, přitahování, běhání a všelijakého posilování a blbnutí, že jsem s na večeři odplazil totálně vyždímaný.
A to nemluvím o tom, že jsem večer trénoval nitrobranu se Sidem. Ale učí o mnoho líp než Snape. Aspoň mi to pořádně vysvětlil než jsme začali. Pak mi ještě nadiktoval několik knih, co si mám přečíst a poslal mě do pokoje. Cestou jsem to vzal přes knihovnu a kdesi do dvou do rána studoval.
A tak to šlo tři týdny pořád dokola. Pokud to mohu říct, zlepšil jsem se. Aspoň na sobě jsem ty zněmy poznal. Nemělalo mi problém přeměnit nějakou část svého těla, i když celkouvou proměnu jsem ještě nezvládl. Lektvary už taky nebyly žádný problém, přemisťování jsem zvládl po druhém týdnu. Znal jsem několik kouzel z černé magie a měčem jsem už taky nemával jak nemehlo. Nitrobranu a nitrozpyt jsem ovládal tak dobře, že by mi i Snape mohl závidět. Ale co je hlavní, měl jsem tu přátelé.
Samo, že Olaf a Lupus jasně vedli, ale taková gryfka Sam byla moc dobrou kamarádkou. Ale je jasné, že se mi trochu stýskalo po ostatních - Ronovi, Hermioně, Remusovi.... prostě po zbytku mé "rodiny."
Naštěstí nebylo času na nějaké vzpomínání. Musel jsem pořád makat, ale vyplatilo se.
---------------
Autor. Poznámka:
Vím, že jsem výuku urychlila, ale třeba si myslete, že posouvali se v čase pořád dokola, tak dlouho, dokud se Harry všemu nenaučil. Příště už bude akce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama