09 Šok v Řádu

10. června 2014 v 15:00 | Paddy |  My Life is Lie

Šok v Řádu

Když jsem se druhý den ráno probudil, vzpomenul jsem si na tu holku, co jsem ji na poslední akci zachránil.
Jakže se to jmenovala? Carla? Né, Caroline? Né... áááá už to mám...Cornélie! Co se s ní asi stalo? Dostali ji smrtijedi nebo se o ní někdo postaral?
Zeptám se na to Sida, rozhodl jsem se a rychle se oblíkl.
Při snídani jsem se na to Sida skutečně zeptal. Se divím, že jsem to nezapomněl, s mou sklerózou.
"Ta holka? Popravdě nevím,... mám dojem, že ji k sobě zvali ti druhí," pokrčil rameny a dál se věnoval jídlu.
"Ehm Olafe, po snídani si skočím na ústředí. Musím se po té holce podívat."
Olaf se ušklíbl a oči mu jen zářily.
"Copak Harýsku? Snad ses nám nezamiloval?"
"Olafe ty seš vážně vůl!" ušklíbl jsem se a vstal od stolu.
Mávl jsem na ně a přemístil se.
***
Objevil jsem se před vysokým řadovým domem. Pomyslel jsem si adresu a vešel.
Jen, co jsem vešel do kuchyně, mířilo na mě asi dvacet hůlek.
"Kdo jste a co tady děláte?" křikl Moody, kterému se asi nelíbilo, že mi svým okem nevidí pod plášť. Naštěstí jsem si nezapoměl maskovací kouzla.
"Smrtijed nejsem, jestli se ptáte na tohle," usmál jsem se lehce a rozhlédl se po kuchyni.
Když sem však mezi přítomnými zahlédl i Siriuse, málem to se mnou seklo.
Vždyť von je mrtvý nebo né? Ale...ale..jak? vždyť jsem ho viděl umírat! A Brumbál mi to jen potvrdil!
Ale Brumbál ti už párkrát lhal, ozval se tichý vnitřní hlásek.
To je fakt! Ale jestli mi lhal o smrti kmorta, tak už mu nemám proč věřit.
Navenek se mi naštěstí podařilo zachovat si neutrální výraz.
"Proč na mě tak zírá?" šeptl Sirius svému vlčímu příteli, ale v tom tichu, které v kuchyni panovalo, ho slyšeli všichni.
"Jen jste mi připoměl někoho, kdo už je dávno mrtvý," odpověděl jsem mu tiše.
Raději jsem ale svou pozornost přesunul jinam.
Pořád ještě nesklonili hůlky.
"Nepřišel jsem nikoho zabíjet ani mučit. Bojuji za dobro, abyste věděli. Jen tu někoho sháním."
"Jak jste se sem dostal?" ozval se pochybovačně Kinsley.
"Dveřmi, jak jinak. Jsem slušně vychovanej a vím, že na návštěvu nemůžu přijít oknem," ušklíbl jsem se ironicky.
Snape se uchechtl.
"Ale..ale vždyť jsme zabezpečeni," vykoktal nějaký malý mužíček.
"Znal jsem adresu," broukl jsem tiše, ale zdálo se, že to nebyla ta správná slova.
V kuchyni totiž začal nekontrolovatelný rachec.
"TICHO! Nejsem nepřítel. A něco takového jako Fidelovo zaklínadlo by mě stejně nezastavilo. Hledám jednu holku. Včera jsem ji zachránil život. Nevíme o ní něco?"
Zdá se, že je to uklidnilo. Chvíli se dohadovali, ale pak pro Cornélii poslali. O pár sekund později vešla do kuchyně a zůstala zaražen stát.
"Ahoj," pozdravil jsem ji tiše.
Překvapeně vykulila oči, nicméně se usmála.
"Ahoj! Už jsem si myslela, že jsi mě opustil."
S těmi slovy mě objala. Sakryš kde se to v ní bere? Známe se pár minut a ona takhle.
"Nelly, nechtěla bys jít se mnou? Naučil bych tě bránit se a mohla bys bydlet u nás na hradě," zeptal jsem se ji s úsměvem. Vážně bych ji chtěl učit. No řekněte, nebyla by sranda?
"Moc ráda," odpověděla a celá zářila.
"Tak si zbal věci, zvedáme kotvy."
"Rozkaz kapitáne!" zasultovala a už ji nebylo.
"Počkat!!! To si ji jen tak odvedete?" zeptala se šokovaně Tonks.
"Nezlob se ale ano. Cornélie mi očividně věří, narozdíl od vás," usmál jsem se jemně. Přece na ně jsem se nezlobil, jen na Brumbála a Siriuse. Taky mohl aspoň napsat.
"Zakazuji vám to," ozval se najednou Brumbál.
"Vy mě chcete něco zakazovat? A jak byste to asi chtěl udělat?" uchechtl jsem se pobaveně. "Nedovolím vám ji odvést. Určitě si chcete vystavět svou vlastní armádu a pak bychom bojovali nejen proti Voldemortovi, ale ještě proti vám! Cornélie zůstane tady!"
"Takže nikam nesmím?" ozvalo se zklamaně ode dveří.
Všichni jsme se za hlasem otočili.
Ve dveřích stála Corny a smutně na Brumbála koukala.
"Musím tady zůstat zavřená?"
"Nemusíš Nelly. Pojď," vzal jsem ji za ruku a přitáhl ji k sobě.
"Nikam vás nepustím!" prohlásil Brumbál rozhodně.
"Tak to jsem zvědavý jak," uchechtl jsem se a přenesl nás. Přenesení je něco jako přemístění s tím rozdílem, že nemá zábrany.
Objevili jsme se u nás na hradě.
"Vítej doma," usmál jsem se na ni a jelikož ji jaksi chyběla slova, jednoduše jsem ji odtáhl dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama