10 Smrtijedi v Příčné

11. června 2014 v 15:00 | Paddy |  My Life is Lie

Smrtijedi v Příčné

Než jsme s Nelly prolezli celým hradem, seznámili se s ostatními, byl večer.
Usadili jsme se u mě v pokoji a začali jsme si povídat.
Nelly je šestnáct a žije v napůl kouzelnické rodině a stejně jako já je jedináček. Otec je plukovník u námořnictva, takže se pořád stěhují. Teď žijí v Brightonu, ale Nelly je u známých na prázdninách. Řád jim už dal vědět. Zajímá se o lektvary a jejím největším koníčkem jsou knihy. Dokáže prý číst celé hodiny. Trochu mi tím připomíná Remuse. Obrana ji moc nešla, proto taky ji smrtijedi hnedka odzbrojili. Taky mi vyprávěla, co se děje v Řádě.
"Mno hlavně se o mě staral Sirius. Ostatní furt někam chodili a cosi zařizovali. Umí fakt dobře vyprávět," usmívala se při té vzpomínce.
Znovu ve mě vzplál vztek.
"Tak von si kliďánko žije a mě ani nenapíše. Zrovna od něho bych čekal, že o sobě dá vědět. Vždyť já se kvůli němu tak trápil!" vztekal jsem se, ale bylo mi jasné, že teď už je to k ničemu. Neozval se, a tím mě dost zklamal.
"Harry, možná si myslel, že kdybys to věděl, chtěl bys být s ním. Tak si řekl, že bude lepší, když budeš v nevědomosti, ale v bezpečí," utěšovala mě Nelly.
"Nelly ty to nechápeš. Sirius je můj kmotr pro Merlina! Samo, že bych chtěl bydlet s ním! Ale snad mě zná, a ví že nejsu takový tupec, abych vletěl Smtrijedům pod palbu!"
Nakonec jsme tohle téma uzavřeli, jakožto nedořešené a šli jsme spát.
***
Příští týdny jsme věnovali procvičování kouzel a tak podobně. Nelly se fakticky osvědčila v lektvarech.
Jinak byl celkem klid. Až mě to udivilo.
Žeby Voldy odjel na dovolenku? Třebas někam na Havaj. Možná by chytl barvu.
Při té představě jsem se tiše uchechtl a schytal jsem za to pohoršený pohled od Olafa. Jak jsem říkal, byl to přísný učitel a nesnesl vyrušování.
Než ale stačil pokračovat ve výkladu, objevil se zadýchaný Lupus.
"Zaútočili na Příčnou!" vyhrkl a zas zmizel.
Všichni jsme fofrem vystartovali až se za námi prášilo. Že já to přivolal?
"Nelly, ty tu zůstaň!" otočil jsem se na kámošku.
"Ani mě nehne! Jdu do toho s vámi!" odporovala. Krucinál proč musí být stejně tvrdohlavá jako já?
"Nelly půjde s námi. Musí se zasvětit do boje!" rozhodl za nás Olaf a já měl chuť ho zaškrtit.
Nelly se na mě vítězně usmála a svižně vyběhla schody.
"Dej na ni pozor," šeptl mi Olaf a spiklenecky na mě mrkl. A vyrazili jsme.
***
Příčná se ocitla pod šíleným nájezdem Smrtijedů. Sakryš, ten Voldy se nezdá.
Okamžitě jsem se zapojil do boje, samozřejmě, že jsem Nelly nespustil z očí. Kolem mě prosvištěl šíp. Chybělo pár milimetrů a měl bych ho zabodnutý v rameni.
Když jsem se trochu rozkoukal, všiml jsem si, že se nebojuje jen hůlkami, ale i měči. Takže jsem vytáhl ten svůj a vijá do boje.
Ukázalo se, že tvrdý kentaurův trénink skutečně k něčemu je.
Obratně jsem se vyhl ostří nepřítele a ohnal se po něm svým mečem. Bohužel né dost rychle na to, abych ho zasáhl. Chvíli jsme spolu zápasili a pak ho zasáhlo zatoulané kouzlo.
Jenže já v tom chumlu ztratil Nelly.
Rychle jsem se ji vydal hledat. Krucinál mám ji na starost, esi se ji něco stane, tak si to neodpustím. Proplétal jsem se mezi bojujícími, kouzly a meči.
Pak jsem ji konečně našel v divokém souboji s dvěmi smrtijedy. Než jsem se k nim ale stačil dostat, jeden ze zakuklenců ji zasáhl do boku mečem.
Nelly se zhroutila k zemi.
Vztekle jsem zařval a smrtijedy odhodil.
Opatrně jsem pomohl Nelly na nohy a odvedl ji do boční ulice.
"Nell, měla jsi zůstat doma. Dokážeš se přemístit?"
Mlčky přikývla a provinile se mi zadívala do očí.
"Měl jsi pravdu, nejsem připravená na boj. Odteď tě budu poslouchat," usmála se mile a přemístila se.
Povzdychl jsem si a už už jsem chtěl zamířit zpět do boje, když jsem zaslechl dva hádající se hlasy. Opatrně jsem nakoukl do vedlejší uličky.
"Říkám ne!"
"Měl by jsi být poctěn. Pán Zla..."
"Nechci do konce života olizovat boty tomu Ksichtovi!" vykřikl naštvaně blonďák.
Sakryš, odkdy zrovna Malfoy nechce být smrtijedem? Myslel jsem, že je nadšený jako jeho otec. "Jak sis dovolil ho takhle nazvat?!!!" zasyčel zlostně Malfoy starší.
"Crucio!"
Draco se sesunul k zemi, ale ani nehlesl.
Chvíli jsem váhal, ale pak jsem vytáhl hůlku.
"Expeliarmus!" mávl jsem a Malfoyovi odplachtila hůlka neznámo kam.
"Ty zmetku!!" zařval Malfoy a vrhl se ke mě.
Jen jsem se rozesmál a zmizel mezi davem bojujících. Ale jak se říká, vlezl jsem z deště pod okap. Utekl jsem Malfoyovi a narazil jsem na Bellatrix.
A to doslova.
Oba jsem sletěli na zem. Fofrem jsem se z ní posbíral a namířil na ni hůlku.
"Ale ale nějaký chlapešek ši chce hlát!" zašvitořila dětským hláskem a usmívala se jak sluníčko na hnoji.
"Šmarja Lestrangová, ty sis něčeho šlupla nebo co?" uchechtl jsem se pobaveně a čekal až se sebere. Přece jsem gentleman, no ne? Posbírala se celkem rychle a už na mě mířila hůlkou.
"Avada..."
"Ale no tak! To neumíš nic jiného? Furt omíláš jen ty tři kledby," přerušil jsem ji rázně.
Zmateně se na mě koukla.
Sakra proč mám pocit, že je celkově dost mimo? Ale vždyť se říká, že se zbláznila. Mno ale bojovat nezapoměla.
"Mdloby na tebe!" vřískla.
"Protego! Expeliarmus!"
"Revertis fartis!"
"Impedimenta!"
"Crucio!"
"Confringo!"
"Everte stati!"
"Fiendfyre!"
"Imobius!"
"Progeto maxima, Crucio!"
Poslední kouzlo ji zasáhlo, takže se teď svíjela na zemi. Pomalu jsem přišel k ní blíž, ovšem hůlka se mi ani na sekundu nezachvěla.
Prokletí muselo být dost silné, protože se ji po tvářích koukely slzy. Urychleně jsem kouzlo zrušil. Přece jen vidět někoho v slzách není pro mě žádnou zábavou.
"Tak jaké to bylo Bellatrix? Naučila jsi mě to dobře?" zašeptal jsem drsně a zahleděl se ji do očí. Nechápavě na mě koukala.
Merline, co je s ní? Neměla by už vystartovat a zaútočit na mě?
"Já?"
"Na ministerstvu, řekla jsi mi, že jestli chci někomu opravdu ublížit musím nenávidět," ušklíbl jsem se a opustil ji.
Zahlédl jsem totiž v davu Tonks, a jak jsem si stačil všimnout, nebyla úplně v pohodě.
"Everte stati!" odhodil jsem jednoho z jejích protivníků. Sice jsem Tonks dost překvapil, ale jako dobře vycvičená bystrozorka prostě bojovala dál.
"Crucio!"
Rychle jsem vyčaroval před Tonks štít a sám odpálil sérii kouzel. K mé smůle nemám zrovna trefu. "Scutica!"
"Avada Kedava!"
"Lapidosus!"
"Pouta..."
"Imobilus! Bombardo! Explosio!"
Barevné paprsky létaly vzduchem, ostří měče řinčely,
šípy nám svištěly kolem uší, krev tekla proudem, zranění padali k zemi. bojujících ubývalo.
"Taková chamrať," ozval se posměšný hlas.
"A vida, kolega dorazil," uchechtl jsem se pobaveně a sledoval jak se Pán Zla vznáší pár cenťáků nad zemí.
"Jak se snaží... stejně ale brzy bude všechno po mým."
"Ale zatím není!" ozval jsem se hlasitě.
Hadí ksicht se po mě otočil.
"Kterej smrad si ke mě dovoluje mluvit?" zasyčel zlostně.
"Copak Tomíku? Snad jsem se tě nějak nedotkl?"
To jsem mu už ale stál čelem. I když von mi do očí neviděl, přece jen mu překážela moje kápě.
"Co ty seš za drzý štěně?"
"Tvá noční můra," pronesl jsem zcela vážně. Než mi stačil odporovat, pokračoval jsem.
"Vím, co jsi zač. Znám tvé plány. Znám tvou minulost, přítomnost.. a vím, že žádnou budoucnost nemáš."
No dobře kecám, neznám ho až tak dobře, ale pár pikantností jsem na něho měl.
Docela mě překvapilo zjištění, že je naprosté ticho. Všichni na nás zírali, jakoby jsme snad byli v cirkuse.
Najednou se prostě Hadí Ksicht otočil a přemístil se. S ním i ta horda smrtijedů.
Zvláštní, co ho to zas popadlo?
"Díky," ozval se vedle mě ženská hlas.
Otočil jsem se na růžovovlasou bystrozorku.
"Nemáš zač. Jsme na stejné straně," usmála jsem se na ni.
"Mohl byste nám už říct, co jste zač?" křikl na mě Moody a už se ke mě hnal i s posilou.
Jen jsem pokrčil rameny a přemístil se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama